Důchody: Aktuální změny v zákoně

Důchody: Aktuální změny v zákoně

21. 06. 2017 | Pavel Trenda

Zvyšování důchodů a důchodového věku z hlediska financí

Dnes byla prezidentem podepsána novela zákona o důchodovém pojištění přinášející úpravy týkající se důchodového věku a pravidelného zvyšování důchodů, tedy valorizací.

Zatímco změny v důchodovém věku se, i přes značnou oblibu politiků a médií, občanů před důchodem a pravděpodobně ani současné generace v produktivním věku nedotknou a nestojí tudíž za pozornost, změny v pravidlech pro zvyšování důchodů se projeví již na počátku roku 2018.

Jak tedy budou současné i budoucí důchody zvyšovány? A bude mít opravdu nově upravené schéma, jak někteří prezentují, tak negativní dopad do rozpočtu státu na jedné straně a pozitivní dopad do životní úrovně lidí v současnosti i budoucnosti pobírajících důchod na straně druhé? Běžnému čtenáři nejspíš budou stačit (předvolební) sliby o průměrném růstu důchodu v příštím roce o 500 Kč. Pro ty zvídavější se na problematiku podívejme podrobněji:

V současnosti se důchody pravidelně zvyšovaly zjednodušeně řečeno o tolik procent, kolik procent činil bezprostředně předcházející růst cen v součtu s jednou třetinou procentního růstu reálných mezd. Zvýšení o růst cen fakticky kompenzovalo inflaci a reálné důchody (z hlediska kupní síly) tak rostly třetinovým tempem oproti reálným mzdám. (Růst reálných mezd představuje jejich nárůst nad inflaci.) V důsledku toho životní úroveň lidí pobírajících důchod také rostla třetinovým tempem oproti výdělečně činným osobám. Když růst cen zboží užívaného příjemci důchodů byl vyšší než obecných životních nákladů, byla disproporce vyšší.

Nová právní úprava ve své podstatě přináší pouze to, že reálné důchody již neporostou třetinovým, ale polovičním tempem oproti reálným mzdám. Při tom je lépe zohledněna inflace, pokud jde o životní náklady příjemců důchodů. Těm jsou tak jen poněkud zmírněny rozevírající se nůžky v růstu životní úrovně oproti lidem v produktivním věku.

Co se týká dopadů do státního rozpočtu, je nutno brát v úvahu obě strany bilance a nikoliv jen tu, která se příslušnému „odborníkovi“ nebo politikovi zrovna hodí. S růstem mezd samozřejmě rostou úměrně i odvody na důchodové pojištění, tedy příjmy státního rozpočtu. S růstem důchodů zase rostou výdaje státního rozpočtu. Pokud růst důchodů bude nižší než růst mezd, což současné i nové schéma fakticky zaručuje, bude poměrová bilance vždy ve prospěch státního rozpočtu.

Přijatá novela zákona tedy nezpůsobí ani žádnou tragédii v bilanci důchodového pojištění, ani revoluci v růstu životní úrovně příjemců důchodů. Lze ji hodnotit jen jako mírný pokrok v oblasti hmotného zabezpečení období, ve kterém se jednou všichni ocitneme.

Jinou otázkou je deficit na tzv. důchodovém účtu. Tou se můžeme zabývat v některém z dalších příspěvků.

Ing. Pavel Trenda, CSc. provozovatel důchodové poradny optimalni-duchod.cz O autorovi